Šoa

Poděkování za zjištění těchto smutných informací patří R. Koderovi.
Prosíme o pomoc při zjišťování dalších podrobností, případně informace o domech, ve kterých tito lidé žili.

V transportních listinách jsou uvedeny 4 osoby (přímo z Terešova), není tam však uvedeno číslo popisné. Uvádíme údaje přímo z transportních listin a některé další spíše obecné informace.

Bobková Josefina 02.09.1869 Terešov Plzeň R 442 18.01.1942 Eb 497 18.05.1944 Osvětim

Josefína Bobková, nar. 2. 9. 1869, byla z Pzně do Terezína deportována prvním plzeňským transportem „R“ 18. 1. 1942. V transportu měla číslo 442. Z Terezína byla deportována transportem „Eb“ 18. 5. 1944 do Osvětimi-Březinky s transportním číslem 497. Všichni účastníci tohoto a dvou dalších květnových transportů byli po příjezdu zařazeni do tzv. Terezínského rodinného tábora v sekci B II. b v Březince. Likvidace tábora proběhla ve dnech 10.-12. července 1944. Část mladších, zdravých, práceschopných mužů a žen byla před tím převezena do pracovních táborů v Německu; ostatní obyvatelé (což je vzhledem k věku Josefíny Bobkové zřejmě i její případ) byli usmrceni Cyklonem B v plynových komorách v Březince.

Schwarz Ota 16.04.1901 Terešov Plzeň R 445 18.01.1942 Ar 620 28.04.1942 Zamošč
Schwarzová Františka 18.06.1904 Terešov Plzeň R 443 18.01.1942 Ar 618 28.04.1942 Zamošč
Schwarz Mirko 25.10.1938 Terešov Plzeň R 444 18.01.1942 Ar 619 28.04.1942 Zamošč

Dalšími terešovskými obyvateli deportovanými do Terezína rovněž 18. 1. 1942 transportem „R“ byla rodina Schwarzova. Ota, nar. 16. 4. 1901 (v transportu č. 445), jeho žena Františka, nar. 18. 6. 1904 (č. 443) a jejich tříletý syn Mirko, nar. 25. 10. 1938 (č. 444).
V Terezíně byli oddělení; Oto byl ubytován v kasárnách určených pro práceschopné muže, Františka se synem v ubytovacích prostorách pro matky s malými dětmi. Pravděpodobně se znovu setkali až při nástupu do transportu z Terezína dál na východ.
Byli zařazeni do transportu „Ar“ vypraveného z Terezína 28. 4. 1942 do ghetta ve městě Zamošč v lublinské oblasti východního Polska, kde jejich stopa končí. V transportu do Zamošče měli čísla: Ota 620, Františka 618, Mirko 619.

Ghettem v Zamošči prošlo postupně několik desítek tisíc židů převážně z Polska, ale i z Nemecka, Nizozemí, Belgie a také Československa. Ze dvou tisíc osob deprotovaných do Zamošče z Terezína v dubnu 1942 přežili dva lidé. Obyvatelé ghetta byli likvidováni přímo v ghettu nebo postupně odvážení hromadnými transporty do vyhlazovacích táborů Belžec a Sobibor. Ghetto bylo zlikvidováno v listopadu 1943 v rámci akce „Erntefest“ (Dožínky).

Před odjezdem transportů do Terezína byli židovští obyvatelé plzeňské oblasti shromažďováni několik dní v budově sokolovny v dnešních Štruncových sadech. Odtud byli odváděni německými strážními oddíly na nákladové nádraží přímo k transportním vlakům.
Z Plzně byly vypraveny tři hromadné transporty označené písmeny R, S a T a odjely 18.1. (někdy je uváděno datum 17. 1.), 22. 1. a 26. 1. 1942. Celkem v nich odjelo 2604 mužů, žen a dětí.