IV. Panoši z Terešova a jejich majetkové poměry (1430-1505)

Majetkové poměry terešovských panošů, kteří vlastnili jen část obce, se začaly pomalu měnit od poslední fáze husitské revoluce v první polovině 30 let 15. století.
Petr Terešovec z Terešova se v květnu 1430 objevuje jako svědek při příměří mezi Klatovskými a Oldřichem II. z Rožmberka.23 Panoši z Terešova měli jistě klientskou vazbu na Rožmberky, která se naplno a jasně ukazuje v roce 1470.24 Rožmberkové vlastnili hrad Zbiroh po pánech ze Zbiroha až do třicátých let 15. století a později hrad častěji střídal majitele.25
Petr Terešovec z Terešova začal řešit v období mezi únorem a červencem svůj spor s Mikulášem Korandou, plzeňským měšťanem a vlastníkem majetků v obci Sedlec (dnes část Starého Plzence). Sám Petr z Terešova vlastnil v Sedlci selské (kmetcí) dvory s platem.26 Jeho žádost purkmistrovi a přísežným konšelům města Plzně nebyla bohužel vyslyšena, protože se v uvedeném sporu nechtěla plzeňská městská rada nijak angažovat. Spor se pak táhl dále i v roce 1438 a 1444.27
V říjnu 1437 koupil Petr z Terešova tvrz Korno na Podbrdsku s poplužním dvorem a poplužím, selskými dvory s platem a v Koněprusích, také selské dvory s platem od Viléma z Doupova za 264 kop grošů.28 V listopadu 1445 Petr z Terešova zapsal a odkázal svému synovi Oldřichovi z Terešova a své manželce Zdeňce z Terešova, oběma společně, po jeho smrti majetek za 300 kop grošů na své obci Korno s tvrzí, poplužním dvorem a selskými dvory, v Koněprusech pak kmetcí dvory s platem, v Sedlci kmetcí dvory s platem a v Terešově dvě kopy grošů ročního platu na terešovských kmetcích dvorech. Po jeho smrti měli oba uvedení zůstavitelé jeho čtyřem dcerám Aničce, Kačce, Johance a Zdeně vyplatit po 40 kopách grošů, když by dospěli a byly vdávány za muže.
Petr Terešovec z Terešova zemřel zřejmě někdy v roce 1451, protože v listopadu 1451 Zdeňka, vdova po Petru z Terešova převzala všechny obce do své správy. Po její smrti je měl získat její syn Petr (Kořenský) z Terešova a snad i Oldřichovi, ale o něm záznam chybí.29
Jeho předpokládaný příbuzný Jan z Terešova koupil v roce 1446 obec Vlence u Litně.30 Někdy po polovině 15. století prodal Jan z Landštejna Petrovi z Terešova roční plat 4 kopy českých grošů zapsaných na Svinařích na Podbrdsku, které ale zanedlouho ponechal Bořivojovi z Lochovic a Okoře.31
Celý Terešov však Kořenským nikdy nepatřil. Roztříštěnost majetku dokazuje písemná zpráva z roku 1454, kdy Dobeš a Jaroslav, bratři ze Skomelna vlastnili majetek ve Skomelnu, Terešově a Malém Újezdci. Po jejich smrti přešel tento majetek jako odúmrť na českého krále. V Terešově nebylo proti královým nově nabytým právům nic namítáno. Při té příležitosti se dozvídáme o dalších terešovských majitelích a to Ondřejovi z Bělbožic a Markétě z Ostrova, manželce Rochlovcově. Zároveň se nakonec potvrzuje i právo Petrovi z Terešova a z Korna na dvě kopy zdejšího platu ročně v roce 1455. Královský komorník uvedl Ondřeje z Bělbožic už v roce 1460 k majetku drženému českým králem v Terešově po smrti bratří ze Skomelna. Český král tehdy získal kmetcí dvory v Terešově, na nichž seděli Jan, Vaněk Šmikovský, Přibík, Vaněk Straka, Kříž, Pechová, platících celkem 6 kop gr. a ještě 18 grošů ročního platu i s poli a loukami.32
Petr, syn Petra Terešovce prodal tvrz Korno po roce 1455, ale až v roce 1470 určitě patřilo k Okoři.33 Minimálně od roku 1470 je Petr, syn Petra Terešovce označován jako Petr Kořenský z Terešova. V roce 1462 přídomek Kořenský ještě určitě neměl.34
V březnu a listopadu 1470 se Petr Kořenský z Terešova poprvé uvádí s přídomkem na Radyni.35 V listině z března 1470 píše Petr Kořenský z Terešova a na Radyni Janovi z Rožmberka o zradě lidí Adama Drakonického a Erazima z Michnic, proto aby byla napravena. Z formulace v úvodu dopisu lze už jednoznačně zjistit možný panošský a služebný vztah k Rožmberkům.
…„Urozený pane, pane na mě laskavý! Služba má napřed Vaší milosti. Dávám Vaší milosti, věděti, kterak nynie v sobotu 10.3.1470, když jsem z daru božieho nad nepřátely našimi poražení učinili a je rozehnali,…36
V listopadu 1470 se Petr Kořenský z Terešova a na Radyni domáhal uznání platů od kněze z plasského kláštera na dvou listinách svého otce panoše Petra z Terešova, které byly psány na 50 a 60 kop gr. ze záduší plasského kláštera.37 V březnu 1471 se Petr Kořenský z Terešova zapletl do jedné z šarvátek po napadení města Lokte saským knížetem. Kořenský tehdy zajal pěší síly Janovského z Janovic při cestě z hradu Buben a držel je na hradě Radyni, což zapříčinila tehdejší nevyvážené situace v českém království po smrti českého krále Jiřího z Poděbrad.38 V prosinci 1471 dal rytíř Matouš ze Všechovic panošovi Petrovi Kořenskému z Terešova svou obec Koterov.39
V březnu 1481 získává Petr Kořenský z Terešova poděhuské panství (Poděhusy-poplužní dvůr s hradištěm a majetek ve vesnicích Podeřiště, Sedlec a Hlavatce) na Prachaticku, které zdědil pan Vok z Rožmberka a prodal je Petrovi za 677 kop pražských grošů a ještě 8 pražských grošů.40 V červnu 1482 koupil Petr Kořenský z Terešova za 1200 kop pražských grošů od Přibíka, staršího z Chlumu a Přibíka, mladšího z Chlumu jejich dědictví po otci a strýci ve Vlhlavech včetně dalších souvisejících obcí na Budějovicku, které sousedily s poděhuským majetkem.41 V roce 1483 prodal Petr Kořenský hrad Radyni, aby mohl přikupovat statky v jižních Čechách.42 V prosinci 1485 došlo k soudní při mezi Johankou z Hořic, manželkou Ondřeje Bělkožkova z Chlumu, sestrou Petra Kořenského a Petrem Kořenským z Terešova o plat dvou kop grošů ze dvou kmetcích dvorů v Terešově. Petr Kořenský dokázal, že plat patří jemu a Johanka na něj nemá právo ani z pozice jejího věna zapsaného v deskách zemských. Soud mu dal za pravdu.43 Zřejmě v roce 1486 je Petr Kořenský z Terešova pohnán podle desek zemských jako jeden z držitelů jakéhosi statku Oldřichem Šatavou z Újezda ke komornímu soudu.44
V prosinci 1488 se dozvídáme o Anně z Terešova, manželce Jana Oduce z Hostivice. Po smrti Jana Oduce se měla pražská metropolitní kapitula postarat o Annu z Terešova.45 V květnu 1491 byl blíže neurčený Kořenský ve sporu s měšťany Velvarskými.46 V roce 1491 koupil Petr Kořenský z Terešova také Újezdce nad Vltavou a v roce 1493 zemřel.47
Petr Kořenský měl dva syny Jiříka (starší syn) a Václava (mladší syn). Oba dva se píší z Terešova, ale stojí u rozdělení rodu na dvě větve. Starší Jiřík Kořenský z Terešova a na Vlhlavech v roce 1500 spravoval otcovské zboží. Při dělení majetku získal především Sedlec a Neznašov. Mladší Václav Kořenský z Terešova a na Vlhlavech držel Vlhlavy a majetkově se orientoval více na jižní Čechy, kde zemřel v roce 1539 a měl pět synů, kteří Terešov nikdy nedrželi.48 Zůstává tedy starší Jiřík se tři syny, kteří ale Terešov také dále nedrželi, i když přídomek „z Terešova“ jim zůstal. V listopadu 1505 Johanka z Horsic pohání Ješka ze Strojetic před komorní soud z důvodu pychu. Johanka Ješka vinila za to, že Ješek přišel se svými lidmi do Terešova a pobral z jejího dědičného obstaveného statku a od kmeta Mikuláše Špikéře z Terešova tři vozy nemláceného žita a dva vozy sena. Ješek před soudem vypověděl, že obilí i seno koupil od Špikéře z neobstaveného majetku a bylo mu dáno za pravdu, že jednal podle práva, protože Johanka pych dostatečně neprokázala.49

IV. Panoši z Terešova a jejich majetkové poměry (1430-1505)

23) AČ III, č. 262, s. 501-2, Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka, Svazek I., 1418-1437, ed. Blažena Rynešová, Praha 1929, č. 170, s. 116.
24) Archiv Český čili Staré písemné památky české a moravské sebrané z archivů domácích i cizích, Díl VII, Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450-1470, Výpisy z českých listin c. k. knihovny Pražské 1391-1477, ed. Josef Kalousek, Praha 1887 (AČ VII), č. 354, s. 391.
25) Tomáš Durdík, Encyklopedie českých hradů, Praha 1995, s. 324.
26) Archiv Český čili Staré písemné památky české i moravské sebrané z archivů domácích i cizích, Díl XXXVII, Čtvrtá kniha provolací desk dvorských z let 1453-1480, částka 2: Kraje F-K, ed. G. Friedrich, Praha 1941 (AČ XXXVII/2), č. 11, s. 956.
27) RTT I, č. 14, s. 111.
28) Reliquiae tabularum terrae regni Bohemiae anno MDXLI igne consumptarum, Tomus II., ed. J. Emler, Pragae 1872 (RTT II), N, 12, s. 182, Jindřich Jůna a kol., Monografie Hořovicka a Berounska, Díl VI., Praha 1931, s. 306, A. Sedláček, Místopisný slovník historický Království českého, Praha 1998, s. 436.
29) AČ XXXVII/2, č. 11, s. 956-7.
30) Dnes samota, část Dolních Vlenců, které jsou částí obce Liteň (Ottův slovník naučný. Illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí, Čtrnáctý díl, Kartel-Kraj, Praha 1899 (OSN XIV), s. 832).
31) Jiří Úlovec, Tvrze a zámky v Dolních Vlencích a Svinařích, In: Minulostí Berounska 4, Beroun 2001, s. 27, AČ XXXVII/2, s. 639.
32) AČ XXXVII/2, č. 11, s. 956-7.
33) OSN XIV, s. 832, A. Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království českého, 6. díl, Podbrdsko, Praha 1934, s. 436.
34) RTT II, s. 312.
35) AČ VII, 391, č. 354, 669-670, č. 100, Soupis česky psaných listin a listů do roku 1526, Díl I., Originály listin, Svazek 1/2, 1378-1471, Kol. autorů, Praha 1974 (SCPLL_I_1_2), č. 2362, s. 542-3.
36) AČ VII, 391, č. 354.
37) AČ VII, 669-670, č. 100.
38) Listář královského města Plzně a druhdy poddaných osad, Část II. (Od r. 1450-1926), ed. Josef Strnad, Plzeň 1905 (LKMP II), č. 198, s. 169.
39) Dnes část města Plzně (LKMP II, č. 202, s. 172), SCPLL I_1_2, č. 2403, s. 552.
40) RTT II, M, 22, s. 385.
41) RTT II, 393-4, E,12.
42) A. Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království českého, 13. díl, Plzeňsko a Loketsko, Praha 1905, s. 69.
43) RTT II, A, 22, s. 408, Archiv Český čili Staré písemné památky české i moravské sebrané z archivů domácích i cizích, Díl XIX, Knížka nálezů soudu zemského a komorního z první polovice 16. věku, vyd. Jaromír Čelakovský, Praha 1901 (AČ XIX), č. 53, s. 499.
44) RTT I, č. 227, s. 212, AČ XIX, č. 57, s. 500.
45) Archiv pražské metropolitní kapituly II. Katalog listin a listů z let 1420-1561, edd. Jaroslav Eršil-Jiří Pražák, UK, Praha 1986 (APK II), č. 378, s. 133-4.
46) Archiv Český čili Staré písemné památky české i moravské sebrané z archivů domácích i cizích, Díl IX, Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála z roku 1526, ed. J. Kalousek, Praha 1889 (AČ IX), č. 778, s. 553.
47) OSN XIV, s. 832.
48) APK II, č. 498, s. 174.
49) Archiv Český čili Staré písemné památky české i moravské sebrané z archivů domácích i cizích, Díl XIII, Registra soudu komorního 1503-1511, vyd. J. Čelakovský, Praha 1894, č. 1363, s. 95.